O darované slunečnici a další pohádky
Jedné dívce se slunečnicí a dalším dětem, které jsem nikdy nepoznala
O zpívající mušli
Moře vyplavilo mušli, jednu z nejkrásnějších, vyrostlých
v korálové bouři potemnělého moře. A mušle byla nejen
velmi krásná, ona i zpívala. Když jste ji přiložili k uchu, rozeznělo se moře v přílivových loukách. A chaluhy mléčné jako opálový zázrak se skláněly a šeptaly cosi o průzračné chvíli zapomnění. Moře odpovídalo šepotem na píseň té něžné a malé mušle. A jak tam tak ležela na mořské písečné pláni, přišel k ní jeden malý chlapec. Zrovna se rozhodl postavit si hradní pevnost z písku, který byl všude kolem a také snil o želvě, kterou najde letošního léta a na jejímž hřbetě bude plout mořem. Tenhle chlapec našel zpívající mušli, a protože byl v té době bez bratříčka a i kamarádi ho opustili v tom parném létě, schoval ji hluboko do kapsy. Do hluboké kapsy v letních krátkých kalhotách, jaké nosívají malí chlapci. Ale za chvíli na mušli zapomněl a šel stavět svůj hrad z písku. Stavěl a vymýšlel stále pevnější písečné hradby, dokonce již měl postavenou i věž, která
byla nejvyšší ze všech hradních staveb, které to odpoledne
postavily děti na mořském břehu. Dokonce zdi své mocné pevnosti obehnal i valem z kamenů a oblázků, které vytáhl z moře. Když to všechno vybudoval, tak světe div se, mušle v jeho kapse na kterou již dávno zapomněl, začala zpívat.
A zpívala tak krásně, že i chlapec musel ustat ve své práci a zaposlouchat se do hudby, která prýštila jak mléčný opar a vznášela se v slunci, měkkým rosným oblakem. A v tu chvíli se probudila velká želva, která dýchala a chladila se v jedné písečné díře. Ta želva když uslyšela chlapce, se zachvěla a pomalu a důstojně vyhrabávala své velké tělo, aby se šťastná koupala v tónech té líbeznosti. A hudba byla tak podmanivá, že želva šla za chlapcem, který u vytržení naslouchal melodické, šeptající, zázračné mušli. A tak se setkali, chlapec a želva, nevýslovně stará a moudrá. A protože byla i velmi zkušená a znalá, pokynula chlapci, který jen stál a poslouchal. Řekla, nasedněte příteli, neboť hudba kterou slyším, je bolestí mého nitra a já ji musím stále poslouchat, dokud budu žít svůj dlouhý život.
Tak promluvila stará želva k chlapci, který v té chvíli oněměl úžasem. Neboť není mocnějšího hlasu, než je propadnutí kráse. A želva nosila chlapce po písečných dunách, jen tak jemně a pomalu ho nadnášela, aby se snad nezalekl její obrovské želví síly. Nosila ho v měkké hudbě, která byla nářkem moře. A mušle v jeho kapse svým zpěvem otvírala cestu v mořských vlnách. Tak cestovali všichni pospolu v jemnosti paprsků, v hudbě kouzelného zpěvu. Brázdili mořská skaliska nekonečných prostor, hudba ochránila chlapce, aby se udržel v příboji. A byla noc, přišlo čisté ráno, tak měkké v chvějivém snění. A tisíce nocí a dní takto pluli, až chlapec dospěl. A přišlo ráno a chlapec se probudil ve své postýlce a věděl, že již není malý, že se cosi událo v jeho životě. Něco velkého, co celý život bude znít jako píseň malé mušličky v jeho kapse. A sáhl si do svých letních kalhot a nahmatal velkou mořskou mušli. Byla jeho přítelkyní a již ji neopustil.
© Lenka Šídová-SID, 2017
© Gladys, 2017
ISBN: 978-80-904498-9-3